. JUSTIČNÍ KANÁL

JUSTIČNÍ KANÁL
... sledujte výkon práva v českých zemích ...

Jak to vidí ...

Martin Stín:

Nová totalita: Mocí proti pravdě

19. února 2009

Když jsem se dočetl, že ve čtvrtek 19.2.2009 má být odvolán z funkce vedoucího liberecké pobočky Krajského státního zastupitelství v Ústí n.L. státní zástupce Adam Bašný, napadlo mě, že by se mohlo jednat o další žert šéfredaktora Politikonu Roberta Vašíčka, kterému se podařilo věrohodným způsobem vypustit do světa fámu o připravovaném návratu Stanislava Grosse do politiky. K pochybnostem mě vedlo odůvodnění odvolání: pan státní zástupce se měl v diskusním vystoupení na konferenci Transparency International nevhodně vyjadřovat o situaci ve státních zastupitelstvích a zejména konstatovat, že jejich postup ve věci trestního stíhání bývalého místopředsedy vlády Jiřího Čunka byl největší ranou do dlouhodobě pracně budovaného příznivého obrazu justice v očích veřejnosti. Připustil rovněž, že v justici může docházet k ovlivňování řízení politickými a ekonomickými partikulárními zájmy. Neobjevil Ameriku: přiznal jen to, co stejně vědí všichni, kdo mají možnost dlouhodobě sledovat chování soudů a státních zastupitelství. Takové odůvodnění šikany vedoucího státního zástupce musí vyvolat pohoršení ve státě, který se hlásí k principům demokracie a ochrany základních práv a svobod, k nimž samozřejmě patří svoboda názorů a slova. Připomnělo mi neblahé časy totalitního režimu, kdy projevy veřejných činitelů musely projít předběžným projednáním s příslušným orgánem KSČ. Předcházelo se tak možnému nežádoucímu úniku pravdy na veřejnost. Dnes se předběžná cenzura neuplatňuje, ale v soustavě státních zastupitelství se zjevně nevyplácí vybočit z názorové linie jejího vedení. Zjevná protiústavnost zásahu skvadry bývalých normalizačních prokurátorů do kauzy Jiřího Čunka je sudem prachu pod nohama jeho pachatelů, proto se kritické zmínky o něm trestají, aby se nevhodné slovo nestalo jiskrou, jež způsobí výbuch. Nenalézajíce jinou cestu k úniku z ohrožení trestem (nezištně poradím: např. včasnou resignaci-kdo uteče, vyhraje), ze strachu sahají k represi ve víře, že čin, o němž se nemluví, upadne v zapomnění a zůstane nepotrestán. Tento způsob myšlení a chování přesně odráží důsledky skutečnosti, že velkou část vedoucích míst v soustavě státních zastupitelství, včetně úřadu nejvyššího státního zástupce, drží bývalí normalizační prokurátoři. Potlačování svobody názorů a projevu odbojných podřízených šikanou přesně odpovídá způsobu myšlení, ke kterému byli přivedeni svou odbornou a ideologickou průpravou i praxí v totalitní minulosti, od nichž se nedokázali oprostit.

Kauza Jiřího Čunka, či spíše exces Renaty Vesecké &spol., je skutečně nepřístojností mimořádných rozměrů. Připustíme-li pravdivost jejího obrazu vyšetřování, dozorovaného přerovským státním zástupcem, je to zlé: řízení prý bylo vedeno účelově tak, aby byl vicepremiér postaven před soud, ačkoli objektivní důvody k tomu nebyly. Do takového stavu by se ovšem vyšetřování nemělo dostat vůbec nikdy, bez ohledu na postavení obviněného. Pokud se to stalo zrovna u Jiřího Čunka, u něhož policisté i státní zástupci měli důvod vážit opatrně každý krok, musíme připustit pravděpodobnost, že tím spíš se totéž děje obyčejným obviněným, za nimiž nikdo nestojí. Jen nemají nárok, aby je v nouzi nejvyšší zachránila nějaká diosa ex machina. Proti tomu stojí druhá stránka věci: náprava zjištěného špatného stavu vyšetřování – pokud skutečně byl zjištěn – byla možná standardními prostředky. Místo nich byl volen postup, který v polistopadové historii českého trestního řízení nemá obdoby. Jiří Čunek byl zvýhodněn proti běžným obviněným nevídaným způsobem. Vzhledem k těmto skutečnostem bylo vyjádření Adama Bašného na semináři formulováno přímo krotce. Pokud přesto jeho představeným vadí, podávají proti sobě důkaz sklonu k totalitárnímu myšlení a upozorňují na naléhavost zásadních personálních změn ve vedení soustavy státních zastupitelství. Obnova zvyklostí prokuratur totalitního režimu není v zájmu státu. Předseda vlády by měl na chvíli odvrátit pohled od bruselských výšin a povolat nejvyšší státní zástupkyni k odpovědnosti za pokračování šikany proti odpůrcům jejího excesu.

Není bez zajímavosti všimnout si personálních důsledků zásahu NSZ do kauzy Jiřího Čunka. Připustíme-li, že vyšetřování proti němu bylo dozorovým státním zástupcem zvládnuto až tak špatně, že nejvyšší státní zástupkyně musela riskovat ohrožení kariéry, aby napravila jeho zvlčilost, pak bychom očekávali, že údajný velký břídil Radim Obst už dávno opustil státní zastupitelství. Skutečnost je ale taková, že pan Obst je nadále náměstkem okresního státního zástupce, jako by se nikdy žádného velkého pochybení nedopustil. Neotřásla se židle ani pod okresní státní zástupkyní, která měla povinnost dohledu nad podřízeným. Na jejich počínání měl ale dohlížet dohledový státní zástupce KSZ Ostrava, jenž podléhá krajské státní zástupkyni Zlatuši Andělové. Ti ale na postupu Radima Obsta závady nenašli a Jiřího Čunka před jeho potměšilostí neochránili. Přesto jsou rovněž dále na svých místech. Zlatuše Andělová sice sehrála v pověstném řízení na ochranu osobnosti sedmi žalobců proti advokátce Marii Benešové velmi podivnou roli, ale poctivě se snažila, aby na Renatě Vesecké neulpěla ani snítka podezření, že se podílela na nějakém spiknutí ve prospěch Jiřího Čunka. Také vydatně přispěla k vykonstruování role ďábla-našeptávače, kterou dle jejího podání měl sehrát místopředseda Nejvyššího soudu ČR Pavel Kučera, jediný ze zúčastněných státních zaměstnanců, který neměl pravomoc zasáhnout do Čunkova osudu. Skutečnost, že jejich údajně špatný výkon ve zmíněné kauze neměl žádný dopad na jejich kariéry, se dá vysvětlit dvojím způsobem: vedení státního zastupitelství a všichni, kdo nad ním stojí, vědí velmi dobře, že zmínění státní zástupci podali standardní výkon, není za co je trestat. Nelze proto proti nim nijak zasáhnout. Nebo skutečně v této kauze odvedli špatnou práci, ale jejich nadřízení to považují za jejich přirozené právo. Nevím, která z obou možností je pro veřejnost děsivější. Špatné jsou obě. Vedle nich se ale vyskytují dvě jména státních zástupců VSZ v Olomouci, kteří se stavěli na odpor proti postupu Renaty Vesecké &spol. v kauze Jiřího Čunka a vysloužili si šikanu: jde o bývalého vrchního státního zástupce Ivo Ištvána a jeho zástupce Igora Stříže. K nim má nyní přibýt třetí jméno: Adam Bašný. Ze srovnání osudů posledních tří jmenovaných a výše uvedených lze vyvodit jediný závěr: pro postavení státního zástupce a z toho odvozeného zacházení s ním nejsou důležité jeho profesní a lidské vlastnosti, ale otrocká poslušnost „vrchního velení“. Je na čase, aby si tento stav uvědomila vláda a konečně podnikla rázná opatření k nápravě, protože takto řízený sbor státních zástupců nemůže podávat žádoucí výkon.


Vystoupení JUDr. Adam Bašného na konferenci Transparency International "Transparentnost a důvěryhodnostvýkonu spravedlnosti" v Praze dne 4. 12. 2008

Vážené dámy, vážení pánové, milí kolegové,

myslím si, že nic lépe nepopisuje současnou situaci a atmosféru v státním zastupitelství, než skutečnost, že pan kolega dr. Ištván si musel vzít řádnou dovolenou, aby se vůbec mohl této konference na téma důvěryhodnosti a transparentnosti justice zúčastnit.

Organizátory dnešní akce bylo pozvaným panelistům předloženo několik okruhů otázek. Dovolte mi, abych se k některým z nich na úvod krátce vyjádřil.

V úvodu bych rád upozornil, že přednesené poznámky jsou mými vlastními osobními názory, které nevyjadřují oficiální stanovisko úřadu či organizací, kde působím.

Dvě nejzásadnější otázky zní takto, zda je oprávněná obava z politizace justice v ČR, zda je možné vměšování politické sféry do justice zamezit a druhá, zda je oprávněná obava z průniku ekonomických zájmů do výkonu spravedlnosti. Již takto položené otázky je třeba spojit v jednu jedinou, neboť dnešní realita je taková, že politická sféra je velmi často přímo propojená s prosazováním zcela partikulárních ekonomických zájmů. Kdo jen trochu sleduje politický život, nemá pochyby, že se tak děje jak na celostátní, tak regionální úrovni.

Justice, tedy jak soudy, tak státní zastupitelství, jsou orgány, u nichž nesmí být pochybnosti o jejich nezávislosti na politických, potažmo ekonomických zájmech a vlivech. Bez nezávislosti před neoprávněnými vnějšími i vnitřními vlivy nemůže řádně fungovat opravdový soud, ale i státní zastupitelství. Vím, zní to jako banalita, stále se to opakuje. Naše česká zkušenost poslední doby však naznačuje, že může existovat rozpor mezi teorií, proklamací…a schopností části justičního systému účinným způsobem vyřídit (zcela záměrně volím slovo vyřídit) konkrétní záležitost tak, jak je to ku prospěchu určitých vlivných jedinců či nějaké skupiny. Až do tzv. kauzy Čunek bylo možno veřejně s víceméně čistým svědomím odmítat podezření z větších nezákonných vlivů v justici, o spravedlnosti, která neměří všem subjektům stejným metrem.

Důvěryhodnost justice není soudům a státním zastupitelstvím dána jako pojmový znak. Důvěryhodnost si všichni jako jednotlivci působící v justičním systému musíme nejen obhájit, ale mám obavu, že v dnešní době již znovuvytvořit, možná znovu vybojovat.

V průběhu dnešního setkání již byly mnohokrát zmiňovány legislativní problémy zajištění nezávislosti soudní moci na moci výkonné, existují různé koncepty, jak zajistit vnitřní i vnější nezávislost státních zástupců při výkonu své působnosti. Věřím, že se však všichni shodneme, že nejdůležitější je kvalita každého jednotlivého soudce a státního zástupce. Pokud budou státní zástupci a soudci respektováni pro své odborné, ale i lidské kvality, a pokud bude fungovat systém, který bude v případě jejich pochybení rychle a přísně reagovat, budeme mít důvěryhodnou justici.

Důvěra v českou justici byla v nedávné minulosti nepochybně nalomena. Asi se v našich podmínkách stále ještě nelze úplně vyhnout kauzám typu soudce Nagye. V tomto případě šlo o selhávání jednotlivce, nanejvýše bylo možno se zamyslet nad výběrem osob soudců. Celou společnost a tím myslím jak spoluobčany laiky, tak většinu příslušníků justice, nenechala klidnou závažná podezření o okolnostech vyšetřování vicepremiéra české vlády. Každý občan pozorně sledující zpravodajství si mohl vytvořit vlastní názor na to, zda a jak bylo zmanipulováno zájmové trestní řízení, jaké vztahy fungují uvnitř státního zastupitelství, jak se někteří vedoucí činitelé chovají a vyjadřují pod tlakem předkládaných tvrzení, jak je v dnešní době možné se vypořádat s kritiky a jak domnělými, tak skutečnými oponenty. Tzv. kauza Čunek je dle mého názoru největší ranou do pracně dlouhodobě budované image justičního systému. Vůbec nejde o samotnou podstatu trestní věci, tedy zda pan Čunek převzal jakýsi úplatek nebo ne, nakonec naprostá většina z nás neměla k dispozici trestní spis. To co nalomilo důvěru laické i odborné veřejnosti byla skutečnost velmi odůvodněných podezření o zmanipulovanosti vyšetřování, o prapodivných schůzkách vysvětlovaných jako běžná společenská setkání, jednou dokonce doplněných vyzkoušením si nového automobilu lobbisty, advokáta a bývalého ministra spravedlnosti atd. Do vynesení a odůvodnění civilního rozsudku dr. Cepla, jr, se stále o předmětných záležitostech jen hovořilo a psaly se články různé úrovně. Jak my působící v justici, tak všichni ostatní, jsme se mohli teoreticky uklidňovat, že se jedná třeba jen o další mediální poprask, kdy novináři neodvádějí kvalitní práci.

Pokud se tedy vrátím k dvěma úvodním tematickým otázkám, musím si sám za sebe odpovědět ANO, ano existuje zcela oprávněná obava z politicko-ekonomických vlivů v justici. Byli a jsme svědky takového velmi vážného podezření. Toto tvrdím, ačkoli jsem si jistý, že 98% soudců a státních zástupců jsou erudovaní, vnitřně nezávislí, poctiví a navíc často přetížení kolegové, kteří řádně vykonávají tak společensky důležité funkce.

Nejpodstatnějším faktorem není špatná legislativa, ale lidský faktor. Opakovaně jsem si všiml, jak je naše společnost ostražitá před pojmy etika, morálka, mravnost. Přitom by to měly být, a nejen pro státní zástupce a soudce, ty nejdůležitější kvalitativní rozměry. Profesní organizace, Unie státních zástupců a Soudcovská unie, mají své kodexy etiky. Buďme upřímní, jak vážně jsou vnímány a hlavně v běžném profesním životě naplňovány…!? A protože musíme být realisté, musíme vytvářet takové normy, které by zajišťovaly minimalizaci neoprávněných vlivů na konkrétní příslušníky justice.

V soustavě státního zastupitelství jde o problematiku začínající u legislativní úpravy jmenování nejvyššího státního zástupce a dalších vedoucích státních zástupců a končící u podávání informací z probíhajících trestních řízení. De lege ferenda by bylo jistě vhodnější ústavně vydělit státní zastupitelství z pilíře moci výkonné a buď jej specifikovat jako zvláštní orgán ochrany veřejného zájmu v rámci moci soudní anebo, dle některých autorů, jej společně s Nejvyšším kontrolním úřadem podřadit do specifické nově vytvořené kategorie moci kontrolní. Pro fungování justice by i v České republice bylo jistě přínosné postupné posilování prvků částečné samosprávy soudů a státních zastupitelství, včetně např. vytvoření v zahraničí často osvědčeného modelu Nejvyšší justiční rady, která by byla účastna mimo jiné i procesů jmenování a odvolávání z funkcí v soustavě soudů a státního zastupitelství a dalších podstatných otázek v justici. Ale takové otázky jsou již nad rámec témat našeho setkání.

Pokud chceme diskutovat o kvalitě české justice, musíme naši pozornost pečlivě věnovat maximalizaci prevence pozdějších, často nelehce napravitelných problémů. Myslím si, že je stále nedoceněnou oblastí výběr osob pro funkce soudců a státních zástupců.

Závěrečnou krátkou poznámku bych věnoval další položené otázce, a to úloze kárného řízení. Kárné řízení dle mého názoru dosud v mnoha případech neplnilo svoji funkci. Byli jsme mnohdy svědky rozhodnutí, která byla z vnějšku automaticky vysvětlována či spíše omlouvána tzv. soudcovskou solidaritou. Domnívám se, že model kárného řízení nastavený zákonem č. 314/2008 Sb. je veden pozitivní snahou o zlepšení často kritizované praxe. Rozpaky však oprávněně budí novelizace § 21 zákona o řízení ve věcech soudců a státních zástupců, podle něhož není proti rozhodnutí kárného senátu možný opravný prostředek. Toto považuji za legislativní omyl, který lze v budoucnosti jen stěží pominout s odkazem na možnost podání ústavní stížnosti.

Chtěl bych zdůraznit, že za sebezničující pro důvěryhodnost justice považuji praxi, kdy jsou tolerována významnější zaviněna porušení povinností soudce či státního zástupce či chování, jímž je významně narušena důstojnost svěřené funkce. Tolerance významnějších prohřešků ve vlastních řadách se v důsledku nakonec vždy negativně vrátí i těm, kteří dobře zvládají svoje úkoly a snaží se naplňovat etické normy působení v justici.

Pokud usilujeme o justici prestižní a důvěryhodnou, musíme umět být kritičtí především sami k sobě.

JUDr. Adam Bašný


Tisková zpráva Ministerstva spravedlnosti

24. 2. 2009

Ministr spravedlnosti dnes poskytl oficiální vyjádření k případu Adama Bašného

Ministr spravedlnosti dnes zveřejnil závěry inspekce, která zkoumala okolnosti odvolání Adama Bašného z funkce vedoucího liberecké pobočky Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem. Bylo zjištěno, že důvody pro odvolání JUDr. Bašného byly neadekvátní.

"Po důkladném prostudování všech materiálů jsem došel k závěru, že JUDr. Bašný by se měl vrátit do čela liberecké pobočky. Adam Bašný plnil své povinnosti svědomitě, věcné důvody k jeho odvolání chybí. Proto jsem JUDr. Křivancovi nabídl dvě alternativy řešení," říká Jiří Pospíšil.

První alternativou bylo, že bude JUDr. Bašný opět jmenován do své funkce. Na tu JUDr. Křivanec nepřistoupil. V důsledku toho se ministr rozhodl pro druhou možnost, kterou bylo odvolání JUDr. Křivance z postu šéfa Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem.

Ministr požádá vrchní státní zastupitelství, aby na uvolněné místo navrhlo nástupce, který nabídne odpovídající a transparentní řešení v otázce JUDr. Bašného. Jiří Křivanec opustí svou funkci k 25. 2. 2009.

Veronika Ludvíková, tisková mluvčí

Zvukový záznam vystoupení ministra spravedlnosti:


Tisková zpráva Ministerstva spravedlnosti

26. 2. 2009

Ministerstvo spravedlnosti odmítá spekulace o oprávněnosti odvolání JUDr. Křivance

Ministerstvo spravedlnosti se důrazně ohrazuje proti nepravdivému článku redaktora Bedřicha Kratochvíla v Lidových novinách "Pospíšil v odvolání pochybil" ze dne 26. 2. 2009.

Autor zkreslil citace expertů, které jsou v textu uvedené, čímž mohl uvést čtenáře v omyl. "Ohrazuji se proti tomu, jak jsou informace, které jsem poskytl Lidovým novinám, zkreslené," říká Vladimír Balaš z Ústavu státu a práva AV ČR. K dezinformaci došlo i podle státní zástupkyně Lenky Bradáčové: "moje citace byla vytržená z kontextu." Bradáčová je prezidentkou Unie státních zástupců. Ta se ztotožnila, stejně jako JUDr. Balaš, s tím, že je postup ministra spravedlnosti v souladu se zákonem.

Podle ministra Jiřího Pospíšila je jednoznačné, že odvolání krajského státního zástupce Jiřího Křivance je oprávněné: "Ještě než jsem přistoupil k tomuto kroku, konzultoval jsem ho jak s odborníky ministerstva spravedlnosti, tak i s uznávanými právními experty."

Oprávnění ministra odvolat krajského státního zástupce vyplývá ze zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství. Ten v § 10 odst. 4 obsahuje ustanovení, podle něhož může ministr bez návrhu odvolat z funkce vedoucího státního zástupce, pokud poruší závažným způsobem svou povinnost na úseku státní správy SZ. Pojem "státní správy státního zastupitelství" je definován v § 13a odst. 1 tak, že se jedná o vytváření řádných podmínek k výkonu působnosti státního zastupitelství, kromě jiného zejména po stránce personální. Ve vztahu k povinnosti krajského státního zástupce je tato povinnost konkretizována v § 13g odst. 1 zákona (vyřizování personálních věcí státních zástupců a další). Pokud tedy vedoucí státní zástupce závažně pochybí v oblasti personální, pak je to důvodem k jeho odvolání ministrem spravedlnosti i bez návrhu příslušného vyššího státního zástupce.

Veronika Ludvíková, tisková mluvčí


Audiosoubor spustíte tlačítkem "Play" v přehrávači


A poznámka Justičního kanálu: Státní zástupce Adam Bašný dozoruje (snad dosud) trestní řízení nedávno obviněných libereckých policejních špiček, otázka tedy zní, zda nejde zejména o pomstu za jinak nebývalý trestní postih vzájemně si v lotrovinách pomáhajících a chránících se "ochránců zákonnosti".

Liberec: Velitel okresu vazba, šéf dopravky mimo službu, Aktuálně.cz 11. 2. 2009

A k tomu navíc další povedená liberecká causa: Liberečtí zastupitelé prodali parcelu, čeká je výslech, Aktuálně.cz 26. 1. 2009


V Liberci to skutečně žije: Ukradený Golf club Ještěd