. JUSTIČNÍ KANÁL

JUSTIČNÍ KANÁL
... sledujte výkon práva v českých zemích ...

Jak to vidí ...

Jiří Fiala:

Nepotrestané zlo roste a sílí

6. května 2006

O stavu a úrovni naší policie si jistě nedělá iluze nikdo z těch, kdo s ní kdy měl sebemenší zkušenost. Pokud jsme byli okradeni či vykradeni a šli jsme to ohlásit, jediné, čím nám policie v 99% případů pomůže, je sepsání protokolu pro pojišťovnu. Pokud nejsme pojištěni, nemá ani vcelku smysl na policii chodit a s těmito budižkničemy ztrácet čas. Ti z nás, co navíc měli to "štěstí", že se stali předmětem nejrůznějších trestních stíhání (ať už na zcela vykonstruovaném anebo i reálném podkladě) pak mohou podrobně poreferovat i o "právní vyspělosti, erudici a profesionalitě" těchto dobře placených "strážců zákona".

O profesionalitě a erudici těchto hochů v černém měla nevšední příležitost přesvědčit se na vlastní kůži i vládní úřednice paní Kateřina Jacquesová, když byla za držení transparentu na 1. máje nejprve napadena a poté i surově ztlučena policistou Tomášem Čermákem. Scéna, potvrzující, že se od dob totality v policii nezměnilo vůbec nic, a pokud přece, tak leda k horšímu. Samozřejmě, že by si dotyčný policajt nic takového nedovolil, kdyby mu to stokrát předtím neprošlo zcela beztrestně či dokonce nebyl za podobné jednání oceněn - ať už oficiálně či neoficiálně. Samozřejmě, že pokud by takové jednání bylo selháním jedince, a ne smutným pravidlem pro celou policii, nepřihlíželi by kolem stojící policajti a nesnažili se bránit v pořizování záznamu (kterážto činnost jim z dob totality zbyla jako zvláště markantní důkaz "otevřenosti" jejich "práce" pro veřejnost), nýbrž by rychle a účinně zasáhli ve prospěch napadeného občana.

Možná nebude příliš populární vyslovení následujícího názoru, a to i při všech sympatiích k napadané, ale do značné míry si za to paní Jacquesová mohla sama. Ne snad tím, že by v souladu s vykonstruovanými policejními báchorkami o stržení čísla jako důvodu útoku policisty zavdala ke konfliktu sebemenší záminku, ale tím, nakolik zodpovědně vykonávala svou funkci právě na úřadu vlády až do svého napadení.

Jestliže paní Jacquesová tvrdí, že učila svoje děti důvěře k policii, byla o ní sama asi dost dlouho přesvědčena. Je proto jistě na místě se zeptat, jaké závěry učinila při pohledu na notoricky známé videozáběry z loňského Czech Teku, kde policie řeže obušky do bezvládných těl hlava nehlava, nakolik se jako vládní úřednice zajímala o vyšetření této bezdůvodné brutality a potrestání viníků - a jestliže nezajímala, pak jí tato "lekce", uštědřená samotnou policií v pravý čas, byla dána zjevně shůry s jediným účelem - aby procitla a dělala, co dělat má a za co je placená, totiž starala se o lidská práva v této zemi, která právě policie hrubě a soustavně porušuje, přičemž si nijak nezadá s nejvykřičenějšími totalitními režimy, jejichž policie je určena výhradně k mlácení a pronásledování neposlušných lidí, namísto k boji proti kriminalitě.

Začátkem loňského prosince přepadl dokonce celý policejní oddíl spořádaného otce pečujícího o malé nemocné dítě v Jílovém u Liberce. Tady nedošlo "jenom" na mlácení, ale dokonce i na hrubé porušování domovní svobody a vloupání, kdy policie vyrazila vchodové dveře soukromého domu, násilím vpadla do domu a otci vyrvala nemocné dítě, které - za dozoru asociálních pracovnic - odvlekla - k rovněž asociální - matce, která do té doby o dítě nejevila nejmenší zájem a podle vlastního prohlášení ji zajímaly výhradně její věci (a manželovy peníze).

Kde byla paní Jacquesová poté, co k této události vydalo naše sdružení zásadní prohlášení, kde byla, když jsme žádali o vysvětlení libereckou policii, kde byla, když v Liberci probíhala tisková konference o brutalitě policie a hrubém porušování lidských - a zvláště pak rodičovských - práv, a kde je paní Jacquesová dnes, když stále pokračuje trestní stíhání oběti této zvůle, tedy dotyčného otce, které navíc bylo ještě rozšířeno o trestní stíhání těch, kdo se ho zastali, tedy především mé osoby, prý pro "útok na státní orgán"?

Především paní Jacquesová by měla vědět, že zastat se oběti zvůle není činem trestným, nýbrž záslužným a měla by k tomu vést i celý státní aparát, jehož je součástí, a to dokonce v relativně dosti vysoké pozici.

V našem tehdejším (prosincovém) prohlášení byla Policie ČR označena naprosto správně za "ozbrojenou, organizovanou bandu", což je konec konců termín mezinárodního práva pro skupinu ozbrojenců, která má vnitřní strukturu a která se vymkla kontrole a pokud něčemu podléhá, tak jedině vlastním mafiánským zvyklostem a zákonům nemajícími se zákony dané země nic společného.

Jsem do jisté míry rád (ač nikomu nepřeji nic zlého), že to, nakolik se tato banda v černém vymkla kontrole a nakolik jsou věrohodná její prohlášení a stanoviska, si mohla paní Jacquesová konečně vyzkoušet na vlastní kůži. Snad se alespoň začne zajímat o to, za co je z našich daní placena.

Pro začátek bych jí doporučil návštěvu třeba našich webových stránek, stránek Spravedlnosti dětem anebo stránek spolku Šalamoun či jiných sdružení, zabývajících se výkonem práva v českých zemích, aby získala dostatek podnětů pro svou další práci a na dlouho přišla o svůj dříve poklidný spánek za peníze nás všech.

Pokud si totiž nejen paní Jacquesová - ale i většina z nás - uvědomí tuto základní filosofickou pravdu z nadpisu článku (totiž že nepotrestané zlo má tendenci růst a sílit), pak nutně dospějeme k logickému závěru, že nepostavíme-li se mu na odpor, budeme brzy žít v džungli. V džungli násilí a bezpráví, navíc státem placeného, dozorovaného a organizovaného.

Škoda, že zkušenost je nepřenosná a díky Bohu za to, že tentokrát se o "humanismu" a profesní "erudici" policie přesvědčila ne nějaké běžná ženská, ale pracovnice úřadu vlády.

Snad si to dobře zapamatuje.

(autor je mluvčí sdružení K 213)