. JUSTIČNÍ KANÁL

JUSTIČNÍ KANÁL
... sledujte výkon práva v českých zemích ...

Jak to vidí ...

Jiří Fiala:

Pomohou noví soudci zlepšit žalostný stav české justice?

14. prosince 2005

V pondělí 12. prosince 2005 jmenoval president Klaus šestnáct nových soudců z řad mladých justičních čekatelů, několika z nich ještě nebylo zákonem požadovaných třicet let. Mají prý pomoci především pražské justici. Je to v jejich silách ?

Domníváme se, že sotva a také proto se sotva co v justici změní, k lepšímu už vůbec ne. Každý, kdo měl s českou justicí nějakou zkušenost, ví, že jejím hlavním problémem je - soudce, ještě mnohem častěji pak soudkyně. Jejich většinově celkově nízká úroveň právního i všeobecně kulturního vědomí, častá absence elementárního smyslu pro základní, přirozenou lidskou spravedlnost, studiemi právnické fakulty ještě zvýrazněná, k nimž se pak přidružují neskutečná arogance spolu s pocity nepostižitelnosti a absolutní beztrestnosti, umožňující svévolné a mnohdy zcela nezákonné rozhodování - to jsou hlavní problémy české justice, které ovšem jak ministerstvo spravedlnosti, tak i čelní politická reprezentace odmítají vidět, natož z nich pak vyvodit konkrétní závěry, které mimochodem právě naše sdružení již drahný čas zdůrazňuje, kde jen může - osobní zodpovědnost každého soudce za škody způsobené jeho rozhodováním včetně povinnosti tyto škody plně uhradit, kontrolovatelnost a odvolatelnost soudce jinými orgány než zase soudními, které tradičně i ta největší zvěrstva velkoryse přehlížejí, kamuflují a bagatelizují. Absence zdravého rozumu -projevující se tak, že se celá léta soudí případy postrádající základní smysl, jež by se v žádné civilizované zemi před soud vůbec nedostaly (jako příklady lze uvést trestní soudy pro údajně dlužné výživné, kde se často pro několikatisícové částky z mnohdy pochybných dluhů na výživném promarňují statisícové státní prostředky). U opatrovnických soudů je pak hlavním problémem především zcela chybějící koncepce rodinné politiky - tedy základní pravdivá definice, o co vlastně státu v rodinné politice jde - zda o podporu rodiny, jak velkohubě, byť zcela falešně, veřejně prohlašuje, anebo o podporu rodinného rozvratu s absolutní preferencí a nedotknutelností viníků tohoto rozvratu, tedy převážně matek, které často rozvod nejen iniciovaly a zavinily, ale mnohdy si ho dokonce od samého začátku programově a chladnokrevně naplánovaly využívajíc přitom pomoci a "rad" různých feministických center.

V pražské justici, pevně dosud svírané předlistopadovými strukturami (za všechny uveďme předsedu městského soudu Sváčka či předsedu soudu na Praze 9 Rudého, který se osobně podílel na procesech proti Chartě ´77) tyto všeobecně známé problémy jedině vygradovaly a jsou ještě ostřejší nežli kdekoliv jinde.

Pokud do těchto mafiánských struktur, kde zákon všeobecné mlčenlivosti a povinnosti krýt jeden druhého je absolutně nadřazen všem ostatním - oficiálně platným - zákonům, které na rozdíl od mafiánské omerty schválil parlament, přijde nová, prostředí neznalá krev, bude mít jedinou možnost - přizpůsobit se stávajícímu tristnímu stavu, tedy ho ještě posílit - anebo odejít. Pokud by se snad mezi mladými soudci vskutku našel takový opovážlivec, který by vzal vážně slova právě složené přísahy a začal soudit opravdu podle svého nejlepšího svědomí a vědomí, bylo by mu jistě rychle naznačeno, že : "Takhle ne!", a pokud by takového varování i nadále nedbal, dosud všemocné struktury by snadno našly způsob, jak mu natolik znepříjemnit život, že by po několika měsících ještě rád odešel do soukromé advokacie.

Za této situace považujeme jmenování nových soudců v zemi, která má na počet obyvatel již dnes soudců 3x více nežli přímořská Francie se všemi svými přistěhovaleckými problémy, za ryze alibistické plácnutí do vody. Pokud něco řeší, tak výhradně osobní a finanční situaci právě jmenovaných soudců na úkor daňových poplatníků , tedy nás ostatních.

Problémy české justice rozhodně ne.