Jednání před soudem je ústní a veřejné; výjimky stanoví zákon.
Ústava České republiky
Každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně.
Listina základních práv a svobod
Jednání je veřejné. Veřejnost může být pro celé jednání nebo pro jeho část vyloučena, jen kdyby veřejné projednání věci ohrozilo tajnost utajovaných skutečností chráněných zvláštním zákonem, obchodní tajemství, důležitý zájem účastníků nebo mravnost.
Občanský soudní řád
Soudce a přísedící je povinen vykonávat svědomitě svou
funkci a při výkonu funkce a v občanském životě zdržet se všeho,
co by mohlo narušit důstojnost soudcovské funkce nebo ohrozit
důvěru v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudů.
V zájmu záruk nezávislosti a nestrannosti výkonu
soudcovské funkce soudce zejména
a) je povinen prosazovat a obhajovat nezávislost soudnictví a jeho
dobrou pověst,
b) je povinen chovat se tak, aby nezavdal příčinu ke snížení
důvěry v soudnictví a důstojnosti soudcovské funkce.
Kárným proviněním je zaviněné porušení povinností soudce,
jakož i zaviněné chování nebo jednání, jímž soudce narušuje
důstojnost soudcovské funkce nebo ohrožuje důvěru v nezávislé,
nestranné a spravedlivé rozhodování soudů.
Zákon o soudech a soudcích
Soudní řízení je tradičně postaveno na principu veřejnosti a ústavodárce význam tohoto principu zdůraznil tím, že jej zakotvil jak v čl. 96 odst. 2 Ústavy, tak v čl. 38 odst. 2 Listiny.
Podle nauky princip veřejnosti spočívá v tom, že soudnímu projednávání věci může být v zásadě kdokoliv přítomen, i osoba na daném případu bezprostředně nezainteresovaná, a sleduje jednak prvek kontroly činnosti soudů a jednak prvek
prevence (Pavlíček, V., Hřebejk, J.: Ústava a ústavní řád české republiky. Svazek I. Ústava České republiky. Linde Praha: 1994. str. 233). Jinak řečeno, veřejnost jednání má především umožňovat kontrolu řádného výkonu soudnictví,
posouzení "jak ze strany státu koná se spravedlnost", má zabraňovat "utajené", tzv. kabinetní justici. Podle některých názorů je veřejnost jednání zároveň zárukou soudcovské nezávislosti, zřejmě proto, že veřejnost se může přesvědčit
o tom, že soudce nejedná a nerozhoduje pod nějakým viditelným dohledem či nátlakem (Sládeček, V., Mikule, V, Sydlová, J.: Ústava České republiky. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2007. str. 798. bod 12). Ještě jinak řečeno, jde o
všeobecný požadavek na transparentnost soudní moci (Klíma, K. a kol.: Komentář k Ústavě a Listině. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2005. str. 498).
Ústavní soud se rovněž v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 28/04 ze dne 8. 11. 2005 (N 205/39 SbNU 171; 20/2006 Sb.) přihlásil k tomu, že obecné právní vědomí tradičně vnímá právo na veřejné projednání věci jako nástroj
veřejné kontroly justice. Účelem veřejného jednání "jest, aby se každý přesvědčiti mohl o tom, jak ze strany státu koná se spravedlnost, kteroužto kontrolou obecenstva nemožnou se stává všeliká strannost soudců" (srov. heslo
"veřejný" in: Riegrův slovník naučný, IX, Praha 1872, str. 997). Tento účel veřejného projednání věci byl po dlouhou dobu v českých zemích pokládán za jediný. Z judikatury prvorepublikového československého Nejvyššího
soudu se opakovaně podává, že "účel, který zákon ustanovením o veřejnosti hlavního líčení jedině sleduje jest, by se soudní řízení nekonalo bez umožnění veřejné jeho kontroly. V tomto jediném účelu veřejnosti hlavního
přelíčení není podle zákona rozdílu mezi řízením před porotou a před senátem a nesleduje zákon zejména ani při porotě záměr, by bylo mocným dojmem nálady posluchačstva v porotní síni působeno na porotu."
[srov. rozhodnutí č. 4336/1932 in: F. Vážný, Rozhodnutí Nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních (dále jen "Vážný"), XIII, 1932, str. 568]. Obdobně pak dospěl prvorepublikový Nejvyšší soud k
závěru, že "účelem zákona je veřejná kontrolovatelnost konání spravedlnosti, souzení na bílém dni, nikterak v temnu tajnosti soudního řízení. Podává se tudíž pojem veřejnosti jako protiklad tajnosti a je jen otázkou
praktikability, do jaké míry zjednán býti může obecenstvu přístup k líčení za šetření neporušitelného postulátu nepřípustnosti vlivů nepříznivě působících na zákonný postup řízení a na činitele na něm zúčastněné"
(srov. rozhodnutí č. 1729/1925 in: Vážný, VI, 1925, str. 549).
Nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2672/07 ze dne 14. 2. 2008
